Bla bla bla aneb jestli si myslím, že jsem ve třiceti stará, tak jsem ještě nedospěla !

Dneska se společně podíváme na téma, které kolem mě lítá už vlastně docela dlouho. Holky okolo mě často řešily, co budou dělat, až jim bude třicet, a při nejhorším, co budou dělat, až jim bude třicet a nebudou mít partnera, děti a všechny ty ¨věci¨, které ke třicítce SAMOZŘEJMĚ patří. Já jsem si vždycky říkala, co tyhle holky budou dělat třeba ve čtyřiceti, nebo padesáti, to budou v důchodu ?

I za tímto se skrývá obrovský program, který je nám od malička vštěpován. Tlak rodičů a tetiček na to, jestli už máme ve škole kluka... Když už ho tedy potom máme, tak jestli už jsme to dělali, jestli bude svatba a kdy budou děti. Asi to tak nějak podobně známe všechny, ne ? Takže už od malička je kladen tlak na naší sexualitu, naše poprvé pak často probíhá hlavně proto, protože nechceme být poslední pannou ve třídě, a tak nějak se z toho posvátna vytrácí veškerá posvátnost.

A tak nějak žijeme ve stresu, co budeme dělat, až budeme mít třicet a nebudeme mít tohle všechno a vůbec se nesoustředíme na ty podstatné věci. Každá starší žena, která je na sebe nalazená vám řekne, že život začal až po čtyřicítce, padesátce. Teprve po padesátce cítí velký příval energie (za tohle může menopauza, ale o tom třeba někdy příště, v rychlosti to znamená to, že když umíme dobře využít potenciál přechodu, můžeme po padesátce prožít další pubertu :-)).

Tak, ale pojďme k tomu hlavnímu, co bych chtěla dneska rozebrat. Proč si myslím, že holky, které si myslí, že jsou ve třiceti staré ještě nedospěly ? Když přemýšlíme takhle, tak to znamená, že jsme ještě zcela nepřevzaly zodpovědnost za svůj život. Možná jsme také neodevzdaly maminkám vše, co je potřeba, nepřijali jsme rodiče jako lidi, a svobodné bytosti a nebo stále máme potřebu vlastnit naše partnery. Tohle všechno jsou znaky vzteklého vnitřního dítěte.

A co pro mě znamená dospělost ? Svoboda, plná zodpovědnost za vše, co dělám, za svůj život. Pochopení, pokora, respekt ke všem a hlavně k sobě samotné. Když jsem dospělá, tak jsem klidná, vím, že všechno má svůj důvod a čas. Čím dál tím víc mi jde být trpělivá, miluji sebe, převážně se přijímám takovou jaká jsem. Nevztekám se, pouze výjimečně (chichi). Dávám lidem kolem sebe prostor a svobodu, mají možnost se rozhodnout jak potřebují, a já jejich rozhodnutí plně respektuji. Už vím, že když mi něco vadí, že je to můj problém, na druhou stranu přirozeně vnímám, kdy je překračována má hranice a nenechám si to líbit. Už jsem se plně naučila říkat ne a umím vnímat svou intuici. Plně si užívám každý den života, a neřeším, kolik mi je let, protože vím, že to nic neznamená.

Neboli čím víc mi je, tím víc mám zkušeností a zážitků na téhle krásně Zemi,

a proto si vážím každé vrásky a šedivého vlasu.

O těchto tématech se budeme bavit i nadále, je potřeba je více a více vytahovat na povrch

a hlavně váš zájem jasně ukazuje, že je to důležité. Jo a nezapomeňte se na sebe dneska usmát

do zrcadla ! Pusu.

S láskou,

Barča