Hluboký konec zimy aneb hloubka vždy může být ještě hlouběji, než si myslíme.

Na jednu stranu mám toho tolik, uvnitř sebe, co bych chtěla sdílet, ale na druhou mi to nějak nejde. Ne však proto, že bych nechtěla sdílet, ale vnímám rok od roku větší propojení s cykly přírody, a tak je pro mě teď konec zimy a vlastně konec roku velice hluboký. Procházím si zajímavými zkušenostmi, co se týče přijímání, dotýkám se smíření, přesahuje to často i mě samotnou, ale mám pocit, že si ve všech těch procesech vedu dobře. Možná se to všechno děje i proto, že brzy budu mít 30. Těším se na tuto chvíli od malička, a jde vidět, že je potřeba udělat ještě spoustu práce, a tento rok je k tomu jako stvořený.

Nepouští mě to teď nikam, myslím tím do nějakých větších projektů. Nic už mi nejde dělat hlavou. Dovolí mi to „jen“ být tu s vámi a žít velice klidně a skromně. Nejdůležitější je pro mě teď přítomná chvíle a odpočinek. Baví mě být doma, baví mě trávit čas s vámi na terapiích, baví mě zase více vařit a péct a taky hodně maluju a nějak víc pro tuto chvíli nepotřebuji. Zároveň cítím, že je to velmi očisťující a již brzy se má energie znovu rozproudí směrem ven. Je pro mě teď velice důležité, abych si udělala doma pořádek - velký pořádek, jde doslova o očistu našeho domu, každé místnosti zvlášť dát dosti lásky a odlehčit tak celý rod. Víte, já jsem člověk, který se vždy ladí na tu jednodušší variantu, věřím, že vše jde udělat lehce, bez potíží a překážek – když se překážky objeví, tak je prostě vyřeším. Teď je to trochu ještě jinak, a najednou jsem v situaci, ve které já sama nemám dělat nic, jen očišťovat, vyklízet staré nepotřebné věci a vyčkávat na ten správný moment, a to je moje největší škola. Proto jsou poslední dny takové hluboké, dostávám úkoly a prostě je plním tak jak nejlépe umím, protože začínám rozumět tomu, co se tady a teď v mém životě děje, teda alespoň mi to začíná dávat smysl. Víte, někdy se ještě pozastavím, že je to zajímavé, ale už to spíše vnímám jako přirozenou součást pobytu na této zemi.

Je to překrásný očistec a zrod něčeho krásného, co na nás čeká, proto buďme trpěliví, učme se to. Netlačme, nevztekejme se, učme se nechat věci plynout tak nějak přirozeně, protože stejně zase jako po tisíckráte zjistíme, že vše je tak, jak má být.

S láskou,

Barča