S KÝM SE TO VLASTNĚ BAVÍM, KDYŽ NE S TEBOU ? aneb všichni jsme jedno, tak je to jedno !

Poslední dobou se více a více nořím do nového poznání. Ono tedy není tak úplně nové, ale začínám jej poznávat na vlastní kůži. Znáte ten pocit, jak teoreticky máte zmáknutých spoustu věcí, ale stejně člověk musí všechny ty teorie zažít na vlastní kůži, protože jen tak může opravdu pocítit, co to vlastně znamená ? Pro mě to teď je Zrcadlení Si ! Setkávám se se spoustu lidmi, a začínám si všímat, tedy spíš rozšifrovávat, co mé jednotlivé pocity, které na mě působí, znamenají. Občas se mi stává, že mi lidi nerozumí, mám na mysli, že úplně nepřijmou můj význam slov, a nasadí si tam ten svůj. Myslím tím nekompromisně. Je to velice zajímavé pozorovat. Někdy mi proto přijde, že lidé nediskutují spolu, ale spíš sami se sebou. Už od malička si totiž všímám toho, že lidem v jistých situacích zrcadlím to, co sami nemají rádi, nebo jim vadí. V tu chvíli se občas cítím být nepochopena, ale holt si říkám, že to tak je, a že je to jedno :-) chichi.

Jen mě tak napadá, že je vás možná víc, co to takhle také vnímají.

Dřív jsem padala do sebelítosti - jak jsem tady sama, a nikdo mě nechápe, že tady nikoho nemám a bla bla bla spoustu sebelítostných řečí. Měla jsem období, kdy jsem se v tom docela topila. Ale víte co, bylo to pouze tím, že jsem neuměla pracovat se svým vnitřním světem. Proto všichni prahnou po sebe poznání, sebe rozvoji, bodejť by ne. Vždy jsem cítila, že je můj život, tak jako každý jiný, o něčem jiném. Že to, co se kolem děje je jen jeho povrch. Ale než se člověk dotkne dostatečného počtu zkušeností, občas si toho zažije víc, aby se ujistil, že ano, je to trochu jinak.

Vlastně ani nevím, co chci tímto článkem říct, jen vím, že již delší dobu na to myslím, na to, sdílet s vámi tyhle myšlenky.

Řídím se tím, že kam dávám svou pozornost, to se mi děje. Proto je pro mě tak moc důležité držet si svůj vnitřní klid, stávat se postupně pozorovatelem, protože čím víc pozorujeme, tím víc se toho naučíme. I když poslední dobou to má teda grády, řeknu vám. Zhruba před dvěma týdny jsem se potkala s jednou mou milovanou ženou, terapeutkou, svou silou slova, se dostala až do mě. Byl to zajímavý zážitek, podobný těm, které jsem si zažívala v období krize. Začala mi vibrovat hruď a musela jsem to opravdu doslova rozdýchat. Po našem dýchánku jsem cítila, jak mi na prsou rotuje spirála. Celá jsem se uvnitř třásla a pak to začalo. Plakala jsem, pořád, buď ze smutku nebo z dojetí. Potom jsem se zase smála, pak zase plakala. Podle všeho se mi asi otevřela srdeční čakra. Od té doby se cítím docela roztříštěná uvnitř sebe, ale přitom cítím hluboký klid, hlubší, nežli dříve. Hodně mě to uzemnilo, jsem v takovém režimu, kdy bych nejraději byla pořád zalezlá v přírodě a nemusela nic řešit. Na druhou stranu ke mě teď pořád přicházejí ti pejskové, a já jsem za to moc vděčná. Pomalu se zase skládám a cítím, že to bude skvělé. Zase o něco hlouběji.

Došlo mi spoustu věcí, prostě opravdová jízda :-D

Život je o sdílení, a tak kdyby se mnou chtěl kdokoliv

cokoliv sdílet - jsem tady <3

Děkuji !

S láskou,

Bau