Tak co, už ho slyšíte ? Aneb je na čase najít svůj vnitřní hlas.

Už pár měsíců mluvím o tom, že se stěhujeme z hlavy do srdce. Dokonce mi přijde, že už mi i začínáte rozumět, jakože začínáte vnímat to, jak to myslím, protože se vám to začíná dít taky.

Dříve to fungovalo tak, že jsme si něco vymysleli, začali jsme podnikat kroky k tomu, abychom toho dosáhli, a když jsme byli pilní a měli výdrž, tak jsme toho dosáhli. Tohle je docela mužské nastavení, které je sice skvělé, ale bohužel/bohudík už moc nefunguje. No, a my když se ho držíme zuby nechty, protože nám to přece předtím dokonale fungovalo, tak můžeme docela trpět. Ono celkově držet si něco, co už nefunguje je docela na prd.

PROSTĚ JE ČAS PŘEJÍT DO NĚŽNOSTI

JUPÍ, určitě jste na to taky čekali celý život jako já ! Je čas zjemnit, zklidnit se, přemístit se do svého srdce, svého středu, a s klidem pozorovat co se to vlastně děje. Je to docela velká změna a tak si klidně dejte na čas.

Když už tedy konečně začneme poslouchat svou intuici, s tím že už se vyprdneme na to, co nám vtloukává naše mysl, a řekneme si po tisícáte, že příště už fakt dám na ten vnitřní pocit, tak jsme na dobré cestě dojít do bodu, ze kterého se nám lépe vidí celý svět. Stejně tak je důležité dojít do jakési důvěry, že je všechno v pořádku. Můžeme se například ujistit tak, že se podíváme zpětně do našich životů, aby jsme si uvědomili, že vždy všechno nakonec dopadlo dobře, a mělo to velký smysl pro další zkušenosti na naší cestě. To by nás mohlo uklidnit dostatečně na to, abychom začali více věřit, že je vše tak, jak má být.

Jak poznáme, jestli se jedná o intuici nebo o mysl ?

Jednak se říká, že to co člověk cítí jako první, to je intuice, já to na začátku rozlišovala tak, že jsem si vždy představila obě varianty, které jsem v sobě měla, a tam, kde mi bylo lépe, to jsem pak udělala. Takto jsem se učila poznávat intuici. A co mi tak ještě příjde je, že cesta srdce se zdá být vždy trochu složitější a proto nás naše pohodlná mysl odrazuje.

No a když už zvládáme poslouchat svůj vnitřní hlas, tak jsme na dobré cestě naučit se být trpěliví a v důvěře.

A jak je to teda s tím "z hlavy do srdce" ?

Teď je to tak, že spíš čekám na impulsy. Mám v hlavě nějaký plán, ale nedělám nic navíc. Nedělám nic, co bych cítila, že dělám v tlaku. Protože vím, že to co má být se ke mě dostane. Hodně se to týká i mojí práce. Dříve jsem měla potřebu vymýšlet spoustu nových věcí a teď to nechávám pomalu plynout. Neznamená to, že se nic nového neděje, jen mi přijde, že to nové je teď mnohem hlubší, protože to vzniká ze srdce a ne z mysli.

A když už opravdu musím něco udělat, co se mi nechce, třeba účetnictví, tak si k tomu pustím nějaký fajn film, nebo dobrou hudbu, udělám si kafíčko, koupím si něco dobrého a prostě si to udělám hezký !

No tak vzhůru do svého srdce !

Držím pěsti !

S láskou,

Bau