Vraťte se k sobě, vraťte se do dětství.

Přemýšlíte rádi o životě?

Myslím si, že během života člověk zjistí co je pravda a co ne.

Není více pravd, je jedna pravda. To, co cítíme je pravda. Je jedno, kdo co říká, důležité je, co vnímáme a cítíme, když na nás někdo mluví.

Často však poslechneme svou mysl, a ne to, co cítíme. Věříme slovům, které slyšíme, ale nenapadne nás vnímat naše pocity, které během toho zažíváme.

Někdy přemýšlím, kde se to ztratilo, co se stalo, proč jsou všichni tak mimo, mimo sebe.

Nejjednodušší je vrátit se na začátek, do momentů, kdy jsme byli čistí, což je naše dětství. Třeba jsme nevyrůstali v úplně láskyplném prostředí, neznamená to ale, že jsme se neuměli napojit na naše vnitřní štěstí, alespoň na okamžik.

Víte, pravda je láska, pravda je spravedlnost, pravda je víra, vůle, ochota, pravda je svoboda, to ostatní jsou kraviny, kterými rozdělují nás, lidi, a my se pak do nekonečna hádáme, kdo že to má teda tu pravdu..

Někdy je těžké bavit se s lidmi, kteří jsou zamotaní v těchto klubíčkách negativní energie, strachu, stresu a lítosti. Víte, já v tom vidím tu symboliku, kdy se člověk potřebuje nejprve pořádně vymáchat v tom bahně, aby potom mohl krásně vyrůst, například jako ten leknín, nebo lotos. Všude kolem nás je spoustu symboliky, jsou to micro příběhy, které poté tvoří ty velké příběhy, naše, lidské. Vše se to prolíná. Když vnímáte, že jste v něčem těžkém a negativním, a máte strach, příčinou můžou být i vyčerpané ledviny, například. Ano, jde mi o to, aby jste si začli spojovat to, jak to funguje. Všechno se prolíná se vším. Máme dlouhodobý stres z nějaké životní situace, ten nám začne napadat orgány, ty začnou být oslabené a automaticky, když jsou oslabené, tak zapřičiňují náš stres. Je to takové nekonečné kolečko, ve kterém se potom točíme. Teď třeba nejíme jak máme, málo spíme, navalujeme na sebe spoustu úkolů, poté jsme ve stresu, že je nestíháme, a tohle všechno je vlastně to, co nás vyčerpává, a samozřejmě, že si za to můžeme sami, ale neznamená to, že se za to budeme bičovat, znamená to, že se učíme, jak vlastně má vypadat ten náš život, má-li být v pořádku.

POZORNOST. Čemu dáváme pozornost, to se nám děje. Čemu dáváme pozornost, to děláme, tím se obklopujeme, to se nám děje. Čemu dáváme pozornost, tím jsme.

Čemu dáváte pozornost?

---

Než sami zblbneme, vlivem okolního světa, ve kterém vyrůstáme, tak taky víme, co je pravda, jen se pak začneme různě formovat a začneme na to zapomínat. Někdo se ztratí víc, někdo míň, možná je to osud, možná to je nějaká cesta.

Během života příjmáme spoustu pravd, a pak zase jak stárneme tak vlastními zkušenostmi dozráváme do toho, jak to vlastně je. Proto doporučuji svým klientům navracet se zpátky do pocitů, které měli v dětství, do vzpomínek na chvíle, kdy jen leželi v trávě a koukali se na plující mraky, nebo jen tak koukali do zdi, četli svou oblíbenou knihu a představovali si to velké dobrodružství téměř na živo.

Můžete si zavzpomínat co jste rádi dělali, na co jste mysleli, o čem jste snili, navraťte se zpátky k sobě, ke své pravé čisté podstatě. Je to krásný pocit plný naplnění a bezpečí.

A nakonec, hlavně, buďme trpěliví. Ten život trvá nějakou dobu, do určitých věcí musíme dozrát, některými si prostě musíme projít. Jsou věci, které máme ve svých rukou a věci, které nemáme ve svých rukou. Řešením zvládání paniky v naší mysli je právě přijetí. S pokorou přijmout to, že to tak je. A vůbec si užívat to, že můžeme trávit chvíle na této nádherné zemi, uvnitř krásné přírody, a když chceme, můžeme potkávat i krásné lidi, můžeme dělat co nás baví, můžeme být šťastní.

Krásné dny mí milí,

S láskou,

Vaše Bau