Všechno se tak rychle proměnilo, všimli jsme si toho vůbec?

Dneska tady zase budu veřejně uvažovat nad tím, jak je všechno na hlavu. Chichichi. Asi jste si toho taky všimli, pokud jste všímaví, že jo? Mě bude letos 32, takže můžu říct, že si pamatuju ještě tu starou dobu bez internetu a telefonů, ale také jsem již přirozeně najela na tyhle moderní technologie... No dnes nebudu mluvit o tom, jak nás to, bohužel ve špatném slova smyslu, ovlivňuje. Chci mluvit o tom, jak lidi neumí odpočívat, neumí vypnout. Já si právě myslím, že důvodem je telefon a sociální sítě, je to šílené co se stalo, a hlavně to bylo jasné už od začátku. Lidi prostě nejsou natolik moudří, aby mohli tyto technologie používat pro svůj prospěch. Lidi si potřebují po stopadesáté páte zase vymáchat hubu v blátě a stejně se nepoučí. Když se podíváte do minulosti, všimněte si toho, kolikrát už jsme, jako společnost, mohli prozřít, kolikrát jsme ty věci mohli dělat jinak, a stejně, lidé jako ovce, poslouchají buď jednu nebo druhou stranu a nikdo opravdu neuvažuje sám za sebe. Ptám se jedné mé klientky: ,,A co bys chtěla dělat, představ si, kdybys mohla cokoliv, co by tě bavilo?" ona mi řekla, že by chtěla pracovat tak trochu v terénu, tak trochu v kanclu ale že vlastně to teplé místečko v kanceláři je asi nakonec lepší... Takže chce pracovat v kanceláři.. Vůbec ji ani nenapadlo myslet na to, CO by chtěla dělat nebo že hlavní přání může být i to, aby byla v životě šťastná, aby dělala vždy co jí baví a byla spokojená. Tohle lidi už vůbec nenapadne. Jsou totálně odpojeni sami od sebe a je to prostě katastrofa. Potom se všichni diví, že nemůžou dojít k pocitu naplnění, k pocitu vnitřního štěstí, no nemůžou, protože venku tohle nikdo nenajde. Nejprve je prostě potřeba najít tyhle kotvy v sobě, potom mě může naplňovat štěstí z venku, ale prvně musíme uchopit to naše vnitřní štěstí.

No a čím víc pracuju s lidma, tím více dozrávam k tomu, že skoro nikdo neumí odpočívat. Teda dívejte se, ke mě chodí lidi, až už mají nějaký problém, možná i proto to vidím tak černě, protože vlastně vidím jen ty lidi, kteří tyto problémy mají, třeba je zbytek světa úplně v pořádku.... Chichi, ale co si budem, že jo..

Tak, a abych tedy konečně došla k tomu, co jsem s vámi dnes chtěla sdílet. Všimla jsem si, že největší disciplína by měla být právě v odpočívání. Lidé se přepracovávají, ještě k tomu někteří vědomě, chápete to? Lidem dělá problém si během dne odpočinout, neumí už ani vypnout svou mysl a jen tak být, užívat si tu chvíli, kdy jen sedí, třeba na lavičce a koukají na zpívající ptáky, kteří loví poslední bobule, které ještě po zimě zůstaly na okrasných keřích.

Představte si, že si dokonce někteří lidé myslí, že jsme vyspělá civilizace.. Och bože, když slyším tohle, tak nevím, jestli se mi chce brečet nebo smát. Může mi tedy někdo říct, v čem jsme tak vyspělí? Možná v tom, jak roste úmrtnost po očkování, nebo v počtu sebevražd, které nám bohužel stále nepřetržitě přibývají. TOHLE jsou opravdové problémy, ale všichni před nimi zavírají oči. Protože lidi se zabíjeli a umírali i předtím.. Protože kovid už tady není, a všichni najednou zapomněli co se tady dělo. Víte to je přesně to, proč ztrácím naději v lidstvo jako celek. Něco se prostě musí stát. Je mi jasné, že takových lidí jako jsem já tady předtím bylo už mnoho, a jak vidíte nezměnilo se nic, jde to čím dál tím víc do kopru. Některé věci prostě nemůžeme mít ve svých rukou, bohužel.

Mimochodem doporučuju opravdu skvělý rozhovor od našich kamarádů z HOVORŮ ZE ZEMĚ s doktorkou Monikou Waksmundskou - https://www.youtube.com/watch?v=WOiYKAKQQ1k&t=2s&pp=ygUGaG92b3J5

A tak nám nezbývá nic jiného, než se učit jít víc a víc hlouběji do svého nitra, napojit se na svůj vnitřní pramen a odprostit se od všech těchto starostí. Proplést více náš život radostí, víry, klidu a laskavosti. A věřit, že když nás bude víc, je tu jistá naděje na změnu. A tak prostě odpočívejte, vyhýbejte se situacím a lidem, kteří vás stresují, snažte se být v harmonii, aby jste přispívali k tomu dobru, které tady pořád ještě je, i když se na venek poctivě ukrývá, uvnitř jej máme všichni. Alespoň tohle je to, co nakonec drží nad vodou všechny snílky a duše dobré vůle.

Mějte se krásně.

S láskou,

Bau