Úryvky z mých deníků aneb jak jsem si měnila život

Když jsem procházela jedním mým zatím nejsilnějším obdobím, tak jsem si často zapisovala, čím procházím a co se mi děje. Jsem za to zpětně velice vděčná a doporučuju to všem. Tak rychle zapomeneme, čím jsme si procházeli a co jsme prožili, jelikož život pořád proudí. Někdy je však na místě podívat se, jak to vlastně všechno bylo. Vždy to ve mě probudí zase více pokory a lásky k sobě samé.

Už nějakou dobu přemýšlím, že zveřejním jeden svůj zážitek, který by mohl pomoct dalším lidem, kteří si třeba také prochází něčím podobným, právě teď. Měla jsem období, kdy jsem skoro každý večer procházela silným čištěním. Dělo se toho strašně moc v jednu chvíli, ale brala jsem to s pokorou a v pohodě, protože jsem věděla a cítila, že se to má dít, že je vše tak, jak má být. A zpětně jsem vděčná a za všechno, čím jsem si mohla projít, protože mi to dalo neskutečně mnoho víry do další části mého života.

Ve chvíli, kdy si člověk prochází jakoukoliv krizí, je to ten moment, ve kterém se děje snad největší potenciál, vytáhnout toho ze sebe co nejvíce. Když je totiž člověk na dně, tak nějak snadněji vidí všechny ty problémy, které je třeba napravit, nebo vzorce, které je potřeba přepsat.

Proto jsem své nejtěžší životní období proměnila v docela šílenou transformaci. Ale jsem za ní fakt vděčná !

6.7.2018

Včera se mi zase stal velmi silný a hluboký zážitek. Měla jsem potřebu vykoupat se v soli. Do vany jsem hodila asi kilo soli, zapálila svíčky a vonné tyčinky. Cítila jsem, že tohle bude ozdravný rituál. Nebylo těžké se poměrně rychle dostat do hluboké meditace. Nasypala jsem na sebe sůl. Všude, kde jsem cítila, že potřebuju uzdravit. Při znění Yaimy, která je teď mou oblíbenou jsem ze sebe vyplavovala nečistoty. Nechala jsem se opravdu unést.

Zavřela jsem oči a najednou jsem věděla, co mám dělat. Mé tělo začlo tančit, houpat se a doteky ošetřovat své bolístky. Najednou jsem se zasekla v jedné poloze, kdy mé nohy směřovaly nahoru, skrčené v kolenou, mé ruce byly sepnuté, jako když se modlíme. A já se cítila doslova a do písmene zaseknutá, v tomto momentu jsem se vrátila na "místo činu" - POROD.

Maminka totiž měla během těhotenství kromě mě ve svém těle i hematom, který se mohl utrhnou a ublížit tak plodu. Uvědomila jsem si, že strach začal v raném zárodku. Do těchto problémů mému otci umírala jeho máma na rakovinu slinivky, doktoři jí dávali 3 měsíce života, ona však čekala na mě, a zůstala s námi ještě půl roku. Takže tak nádherný počin, jako je zrození nového života, proběhl ve velkém stresu. To nemluvím o tom, že mamka brzy dostala zánět do prsa a nemohla mě kojit. No, a právě ono "zaseknutí" byl můj strach. Zajímavé je, že právě teď, kdy si "řeším" tyhle všechny možné bloky z dětství a čistím se od těchto programů mě bolí kříž, lépe řečeno pas. A to je to místo, kde jsem se na chvíli během porodu zastavila.

Úplně jsem se vrátila do jejího strachu, byl to opravdu velmi silný zážitek. Díky.

Jestli si také zrovna procházíte ozdravným procesem, nebojte se jít do hlubokých souvislostí. Ono totiž, jen v těch nejhlubších rovinách se dozvíte ty správné odpovědi, tam sídlí pravda. Teď už to vím.

S láskou,

Bau