Žijeme v negativitě a odporu a přitom si myslíme, že pomáháme světu

Baví mě přesně ta setkání, která ve mě otvírají místo na přemýšlení, která mě dovedou k aha momentům. Poslední dobou mi zase docvakla jedna věc, kterou jsem sama před lety dělala.

V jednu chvíli jsem se dostala do bodu, kdy jsem si už vědomě procházela svojí cestu, čistila jsem si různé bolístky a nořila se víc a víc do hloubky života. Je to ten moment, kdy si začínáte myslet, že víte, jak to tady chodí, že víte, co je pro ostatní dobré a co ne, máte chuť se všemi sdílet, na co jste zatím přišli a podobně. Taky k tomu právě někdy patří sdílení různých striktních názorů v domění, že sdílíte dobro. Ono vás to totiž dovede na takovou mainstreamovou "vlnu dobra", najednou děláte všechno to dobré, co ty cool lidi kolem, například pijete veganské mlíka hipsterských značek, bojujete za práva žen, leseb a geyů, jste zarputilí třídiči odpadu a když se na to podíváte z blízka, vlastně se cítíte na hovno a trpíte úzkostma. Tahle vlna dobra je totiž plná odporu, který se ve vás hromadí a způsobuje právě tyhle pocity nepohodlí.

Takže vy se pak ptáte, co jako dělám špatně, když dělám všechny tyhle super věci jako támhle ta holka na instagramu, která vypadá, že se má úplně nejlíp na světe.. Odpověď je jednoduchá - nežijete sami sebe. Všechny tyto programy v sobě ukrývají role oběti, za které vy sami bojujete.

A co to raději nechat plynout ? Co se ponořit do svého vlastního světa a zjišťovat, co nám samotných dělá nejlíp, co potřebuje naše duše, abychom se cítili dobře. Vůbec se naladit na svoje tělo a začít ho vnímat, je jedna z velkých milníků, které, jsme-li připraveni, jsou důležitým bodem na naší cestě. Stačí se rozhodnout, stačí si upřímně říct, jdu do toho. To ostatní příjde samo. :-)

S láskou,

Bau